Stálá expozice v Elementáriu: Tematický okruh Lidé

Od doby kamenné až po současnost – urazili obyvatelé Západní Lužice dlouhou cestu. Vývoj se projevuje jako neustálý vzestup a pokles. Jako srdce, které někdy bije silněji, jindy slaběji a někdy se dokonce zastaví. Ale půda kousek po kousku odhaluje svá tajemství, pokud umíte číst všechny stopy...

Stopa kamenů

Pazourek, větve borovic, smůla z březové kůry – materiál, z něhož si první obyvatelé západní Lužice vyráběli nástroje, byl jednoduchý a původní. Co z něj zbylo? Tisíciletí zahladila stopy, ale stále je ještě rozpoznáme. Drobné nástroje z pazourku jsou často prvním důkazem toho, že zde lidé před 10 000 a více lety lovili nebo sbírali lesní plody. Navzdory jednoduchému životu byli vynalézaví a uměli se přizpůsobit, dokázali reagovat i na extrémní změny prostředí.

Příchod do Evropy

Ne vždy se nám podaří vysledovat jasný obraz lidského života v našem regionu. Když se však stopy lidí jasně objeví, jsou dokladem překotného vývoje. Od skoku k rolnické kultuře až po první výrobu bronzu – kontakty s různými a často velice vzdálenými oblastmi Evropy nás znovu a znovu překvapují. V lužické kultuře (1400–800 př. n. l.) navázala Západní Lužice kontakt s Evropou. Dovedné hliněné nádoby, nákladný kult předků a cenné bronzové poklady dodnes vypovídají o komplexnosti tehdejšího života.

Ve znamení Říma

Někdy stopy slábnou nebo zcela mizí v temnotě času. Poté, co potomci Lužičanů zvládli výrobu železa a prokázali své stavební dovednosti rozsáhlými opevněními, jako byly valy Ostroer Schanze, mizí po roce 500 př. n. l. v Západní Lužici stopy po životě lidí. Téměř 700 let zůstáváme bez známek o něm, až pak ve 2. století n. l. země opět ožívá. Kromě osídlení a systematického hutnického zpracování železa představují záhadu zejména dva nálezy římských mincí. Jak se římské nálezy dostaly tak daleko na sever? Ať už se do našeho regionu dostaly jako obchodní zboží, kořist, dary nebo žold, jsou důkazem vysokého stupně sblížení s vyspělou civilizací na jihu.

Síla obrazů

Se středověkem se informace o lidech v naší krajině dramaticky mění. Vedle anonymních stop v hrobových polích a dávno zaniklých sídlištích se náhle objevují tváře vytesané do kamene, nakreslené jemným perem a později zachycené na celuloidu. Záplava informací dělá z badatele po lidech navigátora v čase a prostoru. Nová záplava informací mění způsob, jakým zacházíme s různými stopami. Jména, data a obrazy do sebe nyní zapadají a tvoří velkou skládačku. I když mnoho prvků chybí, je možné vysledovat stále se zrychlující se změny ovlivněné člověkem.